Jan Hus: Proti slepé poslušnosti.

Nyni je třeba stručně promluvit o autoritách, které doktoři uvedli k utvrzení lidské poslušnosti. Neboť předně říkají, „Římskou církev a představené mají nižší poslouchati ve všem“, atd., podle výroku Spasitelova v 23. kapitole Matoušově: „Všechno, cokoli by vám řekli, zachovávejte a čiňte.“

Tu se divím, proč doktoři usekli slova Spasitelova na začátku a na konci.

Neboť na začátku neuvedli, „Na stolici Mojžíšově posadili se zákoníci a farizeové,“ a na konci nepřipojili, „Podle skutků jejich nečiňte,“ ale uvedli jen střední část slovy: „Všecko, cokoli by vám řekli, zachovávejte a čiňte.“

Tu se mi zdá, že tak učinili proto, že papež a jiní preláti církve nechtějí být přirovnáváni k zákoníkům a farizeům, a říká-li se něco o jejich zlých skutcích, jsou uraženi.

Ale na druhé straně doktoři a mistři takovým mužům pochlebují; a tak oni „shromažďují učitele, kteří jen příjemně šimrají uši, a tak odvracejí sluch od pravdy“; a mistři jim pochlebují.

Tak se naplňuje předpověď Apoštolova na těch i na oněch, neboť ve 4. kapitole 2. listu Timoteovi zapřísahá Apoštol Timotea slovy: „Při Bohu a Kristu Ježíši, který bude soudit živé i mrtvé, při jeho příchodu a království: kaž slovo, naléhej vhod i nevhod, kárej, zapřísahej, napomínej se vší trpělivostí a znalostí. Neboť přijde čas, že zdravé učení nebudou trpět, ale podle svých žádostí shromažďovat budou sobě učitele, kteří jen příjemně šimrají uši. A odvrátí zajisté sluch od pravdy a k bájím se obrátí.“

Není tedy divu, že preláti vděčně přijímají výroky zmíněných doktorů, poněvadž všechny ony výroky pomazali olejem pochlebování a nepřipojili žádné slovo napomenutí, aby potlačili jejich špatnost.

Avšak přijde mistr, biskup a soudce nejspravedlivější, který nejsprávněji zváží lichocení doktorů i špatnost prelátů; ten, který řekl:

„Na stolici Mojžíšově posadili se zákoníci a farizeové. Všechno, cokoli by vám řekli, zachovávejte a čiňte. Avšak podle skutků jejich nečiňte, neboť mluví, ale nečiní.“

Vpravdě tento mistr nelichotil špatnosti prelátů a doktorů. Mluvil pravdu, učil své věřící a usvědčil pyšné, kteří se posadili na stolici, z jejich zlých skutků.

(…)

Podle 2. kapitoly Geneze byl při stromu vědění dobrého i zlého vydán zákon od Boha, který nemůže ani klamat, ani být klamán. A tento zákon byl uložen pod trestem smrti. Neboť Bůh řekl Adamovi: „Ale ze stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez, nebo v kterýkoli den bys z něho jedl, smrtí umřeš.“

Musí se tu tedy uvážit, kdo je ten, jenž přikazuje, musí se uvážit, co se přikazuje a musí se uvážit i postavení člověka, který má poslouchat.

Ten, jenž přikazuje, je Bůh, který se nemůže mýlit. Příkaz je velmi užitečný a je to člověk, který uslyšel samého Boha, jak přikazuje. Jísti tedy ze stromu vědění dobrého i zlého bylo po zákazu čiré zlo.

Vedle toho si položme, že by představený Petr nařídil svému poddanému Janovi sbírat jahody, a uvažme, zda se v tom nařizující nemůže mýlit, a jak dalece je onen skutek užitečný tomu, kdo má uposlechnout, a zda ten, kdo má poslechnout, je k tomu skutku uzpůsoben tak, jako byl Adam k božímu příkazu.

A je jasné, že ve všech třech bodech není podobnost stejná.

Neboť i představený se může mýlit, i skutek nemusí být tak užitečný a je jisto, že i ten, kdo má poslechnout, nemusí být k onomu skutku tak uzpůsoben, jako byl Adam k příkazu božímu. (…)

Neboť kdyby představený nařídil svému podřízenému Petrovi, knězi vzdělanému v zákoně božím aby v Den Páně pásl svině, a kdyby Bůh radil, aby v tentýž den pro něho vykonal skutek nadbytečné zásluhy, který by byl s oním jednáním neslučitelný, tehdy by byl kněz Petr více povinen poslechnout boží rady než rozkazu představeného.

To je jasné, neboť představený zasluhuje tím více úcty, čím více je mu každý podřízený zavázán poslušností a čím je uložené jednání užitečnější. Avšak jednání uložené představeným, to jest pást svině v Den Páně, je lhostejné co do záslužnosti, kdežto jednání uložené Bohem má samo v sobě záslužný smysl.