Dobrovolnice oceněná Křesadlem o dobrovolnictví

Křesadlo.

Cena pro obyčejné lidi, kteří dělají neobyčejné věci.

Ocenění Křesadlo za rok 2019 padlo na mě. Na mě? Chápete to? Vždyť se jen věnuji tomu, co mě baví. Tomu, co mě naplňuje. Trávím čas se svými psy a zároveň dělám dobrou věc. To je samo o sobě celkem zadostiučinění. Jakýkoliv moment, kdy si na nás nějaká babička nebo dědeček vzpomenou. Když si vzpomenou, jak se některý z mých psů jmenuje. Když se rozzáří, když vstoupíme do místnosti. Když se celá atmosféra pokoje najednou změní a je veselejší, přátelštější. Když se sociální pracovnice nebo aktivizační sestry rozbrečí štěstím, protože ten člověk, u kterého jsme, nechtěl komunikovat nebo vyjít ven z místnosti a díky mým psům a mé ochotě přijít a pobýt s nimi se takový zázrak povede a ti lidé se rozmluví, přestanou být apatičtí a začnou se s námi bavit. Nebo třeba po 2,5 letech vyjdou z budovy ven na čerstvý vzduch a vy tak splníte nějakému členu rodiny přání jít s tím člověkem ještě alespoň jednou ven na procházku. Zároveň je to strašně těžké, protože chodíte k lidem, kteří už mají velmi omezený čas pobytu v realitě. Když nás opustil náš první klient, ke kterému jsme docházeli a převrátili jsme mu život, bylo mi opravdu ouvej. Obdivuji personál, že to zvládá. Na každého jednoho člověka, ke kterému jsme kdy šli a který už bohužel není s námi, vzpomínám hrozně ráda a s velkou pokorou.

Být nakloněna jakékoliv dobrovolnické akci nebo činnosti mi přinášelo neskutečnou radost. Takže se mé aktivity později rozrostly o hru na kytaru s klienty Fokusu Vysočina z.ú. v Pelhřimově, a nakonec jsem se dala i na pečení s jedním z klientů. Několikrát jsem se účastnila Festivalu duševního zdraví. Ale dostat za to ocenění? Za to, že dělám to, co je mi prostě přirozené a přijde mi, že by se mělo dít?!

Z toho jsem se cítila nejdřív potěšeně a později rozpačitě. Na co cenu, když mi stačí prosté děkuji, prostý úsměv a radost klientů zařízení, do kterých docházím. Na co ocenění? Když mi stačí být teď a tady a vnímat ty emoce okolo mě. A pak mi došlo, že mám možnost na pódiu, při předávání ceny něco k dobrovolnictví a mé vnitřní motivaci, proč to dělám, říct.

Při cestě na pódium už se mi tam moc nechtělo. Říkala jsem si, taková taškařice, proč bych tam měla jít. Ale šla jsem. A řekla jsem, proč dělám to, co dělám. Řekla jsem, že nám toho společnost nabízí neskutečně moc a že bychom si měli sáhnout do svědomí a možná začít společnosti něco vracet. Pro někoho to může být prevence před syndromem vyhoření. Jiného může dobrovolnictví, po monotónní práci nabíjet, přinést příjemnou změnu.

A tak ještě jednou děkuji za cenu Křesadlo. Za to, že jsem dostala ocenění pro obyčejného člověka a že jste mi pomohli si uvědomit, že skutečně já a moji psi, děláme neobyčejné věci.

Chtěli byste se také zapojit jako dobrovolník? Neváhejte nás kontaktovat:

Dobrovolnické centrum v regionu Pelhřimov Humpolecká 736, 393 01 Pelhřimov dobrovolnicke.centrum-pe@fokusvysocina.cz +420 606 029 727 www.fokusvysocina.cz https://www.facebook.com/…iciPelhrimov